Svět jsme my

Svět jsme my. Svět není oddělený od nás. Neexistuje my a svět. Oddělení světa od nás, je pouze iluze mysli. Mysl vytváří dualitu. Podle ní existuje já a můj manžel, já a moji sousedé, já a můj šéf. Protože jsme uvěřili iluzi oddělenosti od ostatního světa, cítíme se nenaplnění, nespokojení. Svoji spokojenost a pocit naplnění hledáme „tam venku.“ Naučili jsme se svět kolem nás vnímat myslí. Od té doby, co jste se naučili myslet, vaše mysl brebentí a brebentí. Všechno posuzuje a hodnotí. Něco se nám líbí či nelíbí. Něco je krátké či dlouhé, tlusté nebo hubené, rovné nebo křivé. Nejen, že svět „tam venku“ hodnotíme. Ba co víc, my chceme, aby se změnil. Aby byl takový, jaký ho chceme mít my. A v tom je ten háček.

Zdroj: pixabay.com
Zdroj: pixabay.com

Dejme tomu, že mám nějaké představy o tom, jak se má chovat můj manžel. Moje představy o chování mého manžela ale vůbec nemusí (a s velkou pravděpodobností ani nebudou) vyhovovat jeho kamarádům. Zatímco já jsem si vysnila empatického chlapa, který chce veškerý svůj čas trávit jen se mnou, jeho kamarádi chtějí parťáka na pivo a na sport. To se zase nemusí líbit mě. A to už vůbec nemluvím o tom, co si představuje můj manžel. Takže, když já budu chtít změnit svého manžela ke své spokojenosti, budou nespokojení jeho kamarádi a určitě bude nespokojený můj manžel. Kdo z nás má rád, když ho někdo jiný předělává? A navíc budu nespokojená i já sama věčnou snahou někoho měnit. Ještě jsem neslyšela jedinou ženu, která by řekla: „Konečně jsem předělala svého manžela, a jsem se svým výsledkem naprosto spokojená.“ Moje touha po spokojeném a šťastném životě v závěru udělá nespokojeným hodně lidí, včetně mě samotné.

Z toho vyplývá, že moje představa o tom, jaký by měl být můj manžel, není všeobecná pravda. Je to pouze moje „pravda.“ Jinou „pravdu“ má můj manžel a jinou jeho kamarádi. Čí pravda, čí představa je potom ta správná? Kdo to rozhodne? A co když někdo rozhodne v můj neprospěch? Budu schopná přijmout rozhodnutí a najít v tom trvalé štěstí?

Tohle všechno vytváříme jenom na základě víry v myšlenky. Uvěřili jsme myšlenkám a její iluzi oddělenosti. Tím, že štěstí, klid a harmonii hledáme mimo sebe, věříme, že i od toho jsme oddělení.

Přitom stačí tak málo, stačí obrátit pozornost opačným směrem. Místo ven se začněte dívat do svého nitra. Najdete tam všechno, najdete tam spokojenost a naplnění. Ne „tam venku“, ale uvnitř sebe.

Zdroj: http://janamnukova.cz/